Perspektivy vývoje dalšího profesního vzdělávání v Evropě a organizace působící v této oblasti v České republice
Na podzim 2009 vytvořila Evropská komise dokument obsahující hlavní témata nové strategie pod názvem „Evropa 2020“.
Budoucnost dalšího profesního evropského vzdělávání
Na podzim 2009 vytvořila Evropská komise dokument obsahující hlavní témata nové strategie pod názvem „Evropa 2020“. Cílem plánu je dosáhnout vysoké úrovně zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti. Jedná se vlastně o jakousi vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století. Jádrem strategie Evropa 2020 jsou tři priority:
Evropská komise zahrnula do plánu 5 zásadních cílů:
Projekt zároveň obsahuje 7 stěžejních iniciativ:
Evropská rada v březnu 2010 dokument přijala a vyjádřila zásadní podporu třem prioritním oblastem: znalostem a inovacím, udržitelnějšímu hospodářství a vysoké zaměstnanosti a sociálnímu začlenění. Ukazuje se, že navzdory vysmívanému socialistickému plánování v podobě dvouletek a pětiletek usiluje i EU o určitý systém, který zohledňuje pohled do budoucnosti v hlavních ekonomicko-sociálních záležitostech. Na jedné straně tu stojí dnes poněkud opouštěná liberální tendence vůbec nic neplánovat (vše vyřeší trh)[3], na straně druhé si státy jsou dobře vědomy toho, že aby byla Evropa do budoucna konkurenceschopná, musí být zajištěny a naplánovány zásadní strategické věci jako energetická soběstačnost a podpora vzdělání, vědy a výzkumu. Je však velkou neznámou, zda projekt „Evropa 2020“ bude reálně naplněn.
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii profesor Paul Krugman vyjádřil 13. června 2013 v deníku New York Times[4] v článku Sympathy for the Luddites (Sympatie k ludistům)[5] názor, který reflektuje situaci spojenou s krizí ekonomiky i celé společnosti, v níž se čím dál tím obtížněji uplatňují i lidé vzdělaní a neustále na sobě pracující.
Krugman (2013) uvažuje, jak situaci řešit, když i vzdělání už nepomáhá, a ptá se, zda by pro blaho společnosti a udržení sociální rovnováhy nebylo dobré více zdaňovat zisky
a investice. Svůj názor opírá o paralelu s textiláky v anglickém Leedsu, kteří v roce 1786 protestovali proti rostoucímu používání česaček příze tím, že stroje rozbíjeli. Sepsali tehdy dokonce petici, v níž se ptali, jak se mají muži vyhození z práce postarat o své rodiny a na co mají dát nechat vyučit své děti, když se nenabízí žádná další (v té době) příležitost.
Krugman (2013) konstatuje, že mechanizace sice nakonec přinesla růst životní úrovně, ale v té době byli nejvíce poškozenými ti, již měli vlastním úsilím nabyté cenné dovednosti a poté zjistili, že tyto dovednosti se staly bezcennými. Paralela s dnešním stavem společnosti, ekonomiky a systému vzdělávání se tak nabízí. Moderní technologie ještě do nedávné doby zvyšovaly poptávku po vysoce kvalifikovaných pracovnících, a tím logicky docházelo ke stagnaci nebo propadu pracovního trhu v segmentu nekvalifikované nebo málo kvalifikované pracovní síly. Logickým řešením tedy bylo více investovat do vzdělání
a neustálého vzdělávání, tzn. investovat do zvyšování si kvalifikace. Systém dlouho fungoval, ačkoliv zisky šly pouze zanedbatelnému procentu lidí, jak to už v kapitalistickém tržním systému bývá.
Spolu s Krugmanem chci touto úvahou naznačit, že dopad moderních technologií (průmysl, zemědělství, služby apod.) na systém vzdělávání a pracovní trh je drastický. Paradoxně ani vysoce kvalifikovaní pracovníci, natož ti nekvalifikovaní, jsou buď neustále nahrazováni novými technologiemi, a pokud ne zcela, tak o tom mají menší plat – jsou méně ceněni. Tlak na zvyšování kvalifikace, jenž nastoupil cca před 15 a 20 lety se ukazuje jako iluzorní a nic neřešící, neboť dotyčným práci nezajistí.
Krugman (2013) jde ve své úvaze ještě dále. Na příkladu USA analyzuje dlouhá léta ustálenou sociální situaci mezi pracovní silou a kapitálem, která se pod tlakem nových technologií začíná postupně hroutit. A jak se ukazuje, není to jedinečný americký fenomén, ke stejnému vývoji dochází v mnoha jiných zemích, neboť trh je již několik let globálně propojen.
I v budoucnu se dá očekávat, že trend postupného nahrazování lidí technologiemi (robotika, softwary) bude pokračovat. Budoucími oběťmi tohoto systému budou pracovníci, kteří jsou v současné době považováni za vysoce kvalifikované a kteří investovali plno času a peněz do nabytí těchto kvalifikací.
Co mají tedy lidé v současné situaci dělat? Nesporně usilovat o to neustále nabývat nové kvalifikace a kompetence. Co budou ale dělat jejich (naše) děti? Mají se věnovat studiu, často se i zadlužit, a to s vědomím, že je pracovní trh nakonec neabsorbuje a že pro ně v hospodářství nebude žádné uplatnění?
Řešením je podle Krugmana (2013) cílené budování silné společnosti s početnou střední třídou, v níž obyčejní občané mají rozumnou jistotu v udržování si slušného života (a tedy i motivaci ke studiu a neustálému vzdělávání), pokud se opravdu snaží
a dodržují zákony. Ta ale musí být v případě velké nezaměstnanosti podporována kapitálem vytvořeným právě ze zisků plynoucích z nových technologií. Jde o to, aby se na tom společnost politicky dohodla, přičemž se ale nemůže jednat o systém znárodňování, jehož negativním příkladem by poválečný vývoj států ve střední a východní Evropě.
Uznávaný český ekonom Milan Zelený[6] varuje před tím, že současná vleklá krize vůbec není běžnou krizí, jak ji drtivá většina politiků, ekonomů a sociologů a další odborné veřejnosti dosud vnímá. Používá k tomu trefného přirovnání, že pouze „přerovnáváme lehátka na palubě Titaniku“. Zelený (2013) tvrdí, že jsme svědky historicky zcela unikátní trvalé transformace ekonomiky a že pokusy o návrat do stavu před krizí jsou jen plýtváním penězi.
Základní myšlenka Zeleného názoru na současnou a budoucí společenskou situaci tkví v tom, že naše generace se nachází v bodě složité transformace hospodářství. Ta vykazuje podobnosti s těmi, kdy společnost přecházela od lovu k zemědělství, od zemědělství k průmyslu, od průmyslu ke službám a nakonec od služeb ke státní ekonomice.
Je zřejmé, že model státní ekonomiky (lidé ve státních službách nacházejí uplatnění) se překonal (deficity státních rozpočtů řady vyspělých zemí jsou toho dokladem), Zelený (2013) však poukazuje na to, že tento stav nejde zastavit, protože abychom ho zastavili, museli bychom zastavit růst produktivity práce, což nelze, protože by se budoucí generace měly hůře než generace předchozí a lidstvo na takovouto regresi není připraveno.
S růstem produktivity práce vždy klesala potřeba pracovní síly. Navíc díky poznání se počet lidí neustále zvyšoval. Poté, co došlo k transformaci hospodářství do sféry služeb, už zbyl jenom stát, jenž živil stále více lidí. Nyní se ale i stát jakožto největší zaměstnavatel vyčerpal a zadlužil.
Zelený (2013) poukazuje na to, že nikdy předtím v historii lidstva dosud nebyly vyčerpány všechny sektory, jak je tomu nyní. Relativně úspěšný vývoj společnosti byl ten, že se vždycky objevil sektor, který byl schopen absorbovat pracovní sílu uvolněnou
z předchozích sektorů.
Dovolím si však s názorem uznávaného ekonoma polemizovat, neboť mnoho zemí světa má velké rezervy obzvláště v sektoru služeb. K těmto zemích lze řadit i Českou republiku, která má kvůli poválečné době určitý hendikep ve společenském vývoji. Ten může nyní přetavit ve svůj prospěch, neboť infrastruktura služeb není dosud dostatečně vybudovaná. Právě tato oblast nabízí z hlediska dalšího profesního vzdělávání největší možné uplatnění kvalifikovaných osob, které – aby na pracovním trhu obstály – musí podstoupit neustálý proces dalšího vzdělávání a neživotního učení.
Nejen z ekonomického a politického hlediska, ale zejména z hlediska sociálního je třeba, aby se společnost ve svém vývoji neomezila na stagnaci v oblasti vzdělávání (Česká republika má navíc „výhodu“ v negativním demografickém trendu, protože natalita je už několik let nižší než mortalita a tento trend bude nadále pokračovat). K zachování zdravého vývoje je zapotřebí lidí vzdělaných a neustále se vzdělávajících, neboť jedině oni mohou včas rozpoznat hrozící nebezpečí v případě pokusu o narušení demokracie.
Jaký lze tedy očekávat vývoj v oblasti dalšího (profesního) vzdělávání? Podle Palána[7] se konkurence firem mimořádně zostřila, snižují se náklady na výrobu, ale rostou investiční náklady. Tím dochází k propojování firem do velkých řetězců, vznikají nadnárodní firmy, které jsou dominujícími světovými hráči a pohybují se pružně za levnějšími a kvalifikovanějšími lidskými zdroji. Proud světových společenských změn pokračuje stále rychlejším tempem, než tomu bylo doposud a všichni se obávají nezaměstnanosti. V této globální společnosti informací a znalostí, jež propojuje zkušenosti jednotlivých států s nadnárodními trendy poroste význam celoživotním vzdělávání a učení i touha po uplatnění a seberealizaci každého jednotlivce. „Znalosti a vzdělání mohou pomoci zajistit alespoň určitý pocit stability a ochrany v době nejistot, diskontinuit a stálých ohrožení. Ale jsme si jistě vědomi diskutabilnosti tohoto tvrzení a jeho relativity. Prostor pro svobodný pohyb člověka ve společnosti se spíše zužuje a spíše než o individualizaci člověka lze hovořit o individualizaci již zmíněné nejistoty a rizik“[8]. Např. McLuhan[9] k tomu doplňuje: „Proces, který způsobuje, že dnes z průmyslu odcházejí pracovní síly, činí zároveň z učení hlavní druh výroby a spotřeby. Proto je směšný panický strach z nezaměstnanosti. Placené studium se v naší společnosti stává hlavním typem zaměstnání a zdrojem nového bohatství. Toto je nová role člověka ve společnosti.“
Palán dále soudí, že další vzdělávání je šancí pro budoucnost. Díky němu dojde k vyrovnávání diachroničnosti procesů, jako jsou:
Lidé ale jakoby si nebyli příliš vědomi této situace. Dokazují to statistiky.[10] V České republice se vzdělává pouze 38 % lidí a ochotu vzdělávat se v budoucnosti uvedlo jako nulovou 71,5 % žen a 78 % mužů. Plných 65 % občanů ČR si myslí, že jejich vzdělání pro postup je dostačující (oproti tomu ve Slovinsku je to 33 %, v Dánsku 34 %, ve Francii 37 %). Potřebu rozšířit své znalosti u nás má pouhých 30 % lidí. O vztahu k dalšímu vzdělávání svědčí i skutečnost, že se v ČR rekvalifikuje 13,2 % nezaměstnaných, zatímco průměr v EU je 31,8 %.
Je zřejmé, že úroveň dalšího (profesního) vzdělávání úzce souvisí s úrovní počátečního vzdělávání. Pokud ale bereme v úvahu, že se v žebříčku úrovně vysokých škol mezi prvních 500 univerzit dostala z České republika pouze Univerzita Karlova, pak je třeba se nad celou situací vážně zamyslet. Času totiž není v oblasti vzdělávání nikdy nazbyt, natož v této společenské a ekonomické situaci.
K tomu, aby se český systém dalšího (profesního) vzdělávání dostal alespoň na evropskou úroveň, je nutná synergická spolupráce vzdělávací a sociální politiky a politiky trhu práce. Dále k tomu patří stabilní politické a legislativní prostředí, které eliminuje turbulentní společenské změny, vytvoří stabilitu a konečně zrealizuje koncepci vzdělávacího systému.
Organizace působící v oblasti dalšího profesního vzdělávání v ČR
Další (profesní, podnikové) vzdělávání je dynamicky se vyvíjejícím odvětvím. A kde jinde hledat aktuální informace, když ne na internetu. Samozřejmě že z vědeckého hlediska může být web pouhým doplňkem při čerpání odborných a seriózních informací, nicméně i přesto jsem v této oblasti našel několik internetových prezentací, které mohou potenciálního návštěvníka, jenž hledá informace tematicky se vztahující k dané problematice, zaujmout a poučit.
Na českém internetu jsem identifikoval celkem 10 serverů, jež poskytují odborné informace vztahující se (mj.) k dalšímu profesnímu vzdělávání. Každou prezentaci jsem podrobil zevrubné analýze, jejímž výsledkem je popis obsahu a struktury nabízených informací a výsledné ohodnocení.
Národní ústav pro vzdělávání (www.nuv.cz)
S platností od 1. července 2011 došlo ke sloučení tří přímo řízených organizací ministerstva školství: Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV – dřívější prezentace na www.nuov.cz je proto již přes rok proto neaktualizována), Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (VÚP) a Institutu pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP).
Stránky se věnují všeobecnému i odbornému vzdělávání, dále pak vzdělávání uměleckému a jazykovému. Web dále poskytuje informace z oblasti pedagogicko-psychologického, výchovného a kariérového poradenství a věnuje velkou pozornost dalšímu profesnímu vzděláváním pedagogických pracovníků
Národní vzdělávací fond (www.nvf.cz)
Internetová prezentace Národního vzdělávacího fondu nabízí přehledně řazené a ucelené informace z následujících oblastí:
Web Národního vzdělávacího fondu poskytuje informace odborného, vědecko-výzkumného a poradenského charakteru. Publikovaná data se z hlediska obsahu vztahují k celoživotnímu učení (zejména dalšímu a profesnímu), k politice zaměstnanosti,
k sociální politice a sociálním službám a ke globálním faktorům ovlivňujícím rozvoj znalostní ekonomiky.
Server pomáhá při předvídání kvalifikačních potřeb a hledání souvislostí mezi trendy v ekonomice a požadavky na profese. Podává tak včasné informace o tom, jaké pracovníky,
s jakou kvalifikací a v jakých počtech budeme v příštích letech potřebovat a hodnotí, kdo najde na trhu práce kvalitní uplatnění. V oblasti celoživotního učení se soustředí zejména na oblast rozvoje lidských zdrojů a dalšího profesního vzdělávání.
Ústav pro informace ve vzdělávání (www.uiv.cz)
Web Ústavu pro informace ve vzdělávání poskytuje zejména informace statistického charakteru. Ústav je příspěvkovou organizací, přímo řízenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, se sídlem v Praze.
Stránky obsahují data statisticko-evidenční, informační a knihovnická. Tyto informace jsou určeny zejména státní správě a odborné i laické veřejnosti.
Na těchto internetových stránkách nalezneme komplexní i specializované informační služby z oblasti školství a vzdělávání, odborné publikace z oblasti vzdělávání a školství a informace výzkumného a analytického charakteru. Nechybí ani zmínky o projektech mezinárodního typu.
Česká andragogická společnost (www.candrs.cz)
Tento web představuje setkávací platformu pro všechny profesionální andragogy. Cílem České andragogické společnosti je podporovat vzájemnou spolupráci členů sdružení, především výměnu informací z andragogiky, vzdělávání dospělých a dalšího vzdělávání. Profesní organizace poskytuje svým členům vzdělávání z oboru vzdělávání dospělých, sleduje mezinárodní a národní informace z andragogiky a příbuzných vědních oborů
a vydává je v odborné ediční řadě Česká a slovenská andragogika (kterou vydává od roku 2008). Dále se podílet se na výzkumu a vývoji a navrhuje a analyzuje aktuální vzdělávací potřeby obyvatelstva. Dále poskytuje poradenství v oblasti vzdělávání dospělých, dalšího vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů.
Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (www.aivd.cz)
Asociace institucí vzdělávání dospělých je největší profesní asociací v České republice. Prosazuje zájmy a potřeby institucí vzdělávání dospělých, koncentruje profesionální kapacity pro řešení koncepce a rozvoje ve vzdělávání dospělých.
Web obsahuje informace o spolupráci se státními orgány a ostatními subjekty při přípravě a zavádění legislativních a jiných opatření v oblasti vzdělávání dospělých. Nechybí ani kalendář odborných a popularizujících akcí (konferencí, seminářů či workshopů), seznam odborných publikací a adresář členů tuzemských a mezinárodních sdružení z oblasti vzdělávání dospělých a napojení na databanku dalšího vzdělávání Andromedia.cz, tvořící informační zázemí pro oblast dalšího vzdělávání.
Národní soustava kvalifikací (www.narodni-kvalifikace.cz)
Internetová prezentace Národní soustavy kvalifikací obsahuje ucelený přehled kvalifikací celostátně uznávaných v České republice.
Požadavky na jednotlivé kvalifikace, které umožňuje jejich uznávání podle zákona č.179/2006, je podáno formou podrobného popisu každé z nich. Mottem portálu je heslo: „důležité jsou skutečné znalosti a dovednosti“.
Stránky jsou velmi intuitivní a pomohou všem, kdo si chtějí udělat jasnou představu o tom, jak funguje systém profesních kvalifikací (v červnu 2013 obsahovala databáze 447 položek) a jaký je jejich podrobný popis (kvalifikační a hodnotící standard).
Od ledna 2013 je navíc k dispozici též inovovaná pilotní verze, a to na adrese http://novyportal.narodnikvalifikace.cz.
Fond dalšího vzdělávání (http://fdv.mpsv.cz)
Fond dalšího vzdělávání poskytuje na svém webu odborné informace z oblasti poskytování dalšího profesního vzdělávání a souvisejícího kariérového poradenství. Jedná se o úzce specializovaný server zaměřený na zprostředkování dalšího profesního vzdělávání a na jeho analýzu.
Služby Fondu jsou orientovány jak směrem k široké veřejnosti, tak i k firmám poskytujícím další profesní vzdělávání, a to včetně zaměstnavatelů vzdělávajících své zaměstnance. Další vzdělávání poskytuje a zprostředkovává i zaměstnancům státní správy a samosprávy (v oblasti rezortu práce a sociálních věcí pro úřady práce).
Web obsahuje nabídku mezinárodních stáží, podrobné informace k realizovaným projektům v gesci Fondu dalšího vzdělávání a kalendář akcí. Novinky z oblasti dalšího profesního vzdělávání lze automaticky odebírat e-mailem.
Národní agentura pro evropské vzdělávací programy (www.naep.cz)
Posláním internetové prezentace Národní agentury pro evropské vzdělávací programy (NAEP), jež koordinuje vzdělávací programy mezinárodní spolupráce, je propagovat Program celoživotního učení vypsaný Evropskou komisí pro léta 2007-2013, je poskytnout maximum informací o probíhajících a již realizovaných programech. Stránky jsou tak jakýmsi mini-informačním systémem o vzdělávacích programech celé Evropské unie.
Filtrovat informace lze podle data realizace, země, zaměření i podle formy (semináře, konference, workshopy apod.). Zájemce si může v elektronické podobě stáhnout řadu materiálů vážících se k jednotlivým programům i konkrétním projektům (např. i ke strategickým dokumentům jako je Lifelong Learning Programme (LLP) = Program celoživotního učení).
Národní institut pro další vzdělávání (www.nidv.cz)
Web Národního institutu pro další vzdělávání je při srovnání s ostatními zde popisovanými weby jedním z nejhůře zpracovaných. Podávané informace jsou neutříděné a těžko dohledatelné. Navíc jsou často poskytovány i ve formátu pdf, a to i tam, kde to obvykle situace nevyžaduje.
Server poskytuje informace o aktuálně probíhajících vzdělávacích programech a jednotlivých projektech a přehled národních vzdělávacích priorit v různých oblastech (etická výchova, čtenářská gramotnost, matematická gramotnost, filmová a audiovizuální výchova).
Internetové stránky nabízejí dále možnost přihlásit se k odběru bulletinu NIVD, který vychází pouze jako občasník (aktuálně s pololetní frekvencí vydání).
Další profesní vzdělávání
Dvdmonitor.cz je server úzce specializovaný na další vzdělávání. Nabízí informace o tom, jak si Česká republika vede v oblasti dalšího vzdělávání ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi (v podobě statistik a grafů), dále je členěn do sekcí věnovaných podnikovému vzdělávání, financování dalšího vzdělávání, vzdělávání seniorů, vzdělávání nezaměstnaných, vzdělávání osob s nízkou nebo žádnou kvalifikací a přináší
i aktuální nabídku kurzů dalšího vzdělávání.
Web v rubrice časté dotazy průběžně zodpovídá otázky čtenářů a přináší analýzy odborníků v dané oblasti a aktuality (čerstvě vydané publikace). Interaktivní mapa umožňuje uživatelům získat regionální data o vývoji a nabídce dalšího vzdělávání podle jednotlivých krajů České republiky.
Server Dvdmonitor.cz se řadí k jedněm z nejlépe zpracovaným internetovým stránkám poskytujícím ucelené informace z oblasti dalšího vzdělávání v ČR.
Autor: PhDr. Ing. Zdeněk Matouš, MBA, student LIGS University
Seznam použité literatury:
Evropa 2020 – nová Lisabonská strategie na obzoru. Dostupné z WWW: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1280/evropa-2020-nova-lisabonska-strategie-na-obzoru.
Krugman, P. – online, 17. 6. 2014, www.daily.cz.
McLuhan, M. Jak porozumět médiím. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2409-9.
Palán, Z. Další vzdělávání v nové ekonomické situaci. In: Langer, T. Nová ekonomická situace: výzva ke vzdělávání. Praha: Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, 2013. ISBN 978-80-904531-6-6.
Průcha, J., Veteška, J. Andragogický slovník. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3960-1.
VETEŠKA, J. Trendy v oblasti podnikového vzdělávání a rozvoje zaměstnanců. In: VETEŠKA, J. (ed.). Celoživotní učení pro všechny – výzva 21. století. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2014, s. 259–266. ISBN 978-80-7452-047-1.
Zelený, M. – online, 23. 6. 2014, www.ihned.cz.
[1] [cit. 2013-05-28]. Evropa 2020 – nová Lisabonská strategie na obzoru. Dostupné z WWW: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1280/evropa-2020-nova-lisabonska-strategie-na-obzoru.
[2] [cit. 2013-05-28]. Evropa 2020 – nová Lisabonská strategie na obzoru. Dostupné z WWW: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1280/evropa-2020-nova-lisabonska-strategie-na-obzoru
[3] Zastáncem liberálně-konzervativního ekonomického názoru je např. ekonom Petr Mach, předseda Strany svobodných demokratů, který v revue Politika (2010, č. 10) k tomuto tématu prohlásil, že „Dokud budou evropští politici věřit, že dokážou pomocí centrálních plánů, pobídek, dotací a regulací řídit ekonomiku lépe než jednotlivci vstupující do kontraktů na dobrovolné bázi, bude evropská ekonomika dále trpět."
[4] Zdroj: online, 17. 6. 2013, www.daily.cz
[5] Pojem luddisti poznačuje sociální hnutí britských textilních řemeslníků na počátku devatenáctého století, kteří protestovali často tím, že ničili mechanizované tkalcovské stavy, čímž vyjadřovali obavy o svou práci. Označení luddista, neo-luddista nebo bioluddite se stal označením toho, kdo opovrhuje novými technologiemi respektive sociálně-ekonomickými změnami, jež jsou se zaváděním a používáním technologií spojené.
[6] Zdroj: online, 23. 6. 2013, www.ihned.cz
[7] Palán, Z. Další vzdělávání v nové ekonomické situaci. In: Langer, T. Nová ekonomická situace: výzva ke vzdělávání. Praha: Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, 2013. ISBN 978-80-904531-6-6.
[8] Palán, Z. Další vzdělávání v nové ekonomické situaci. S. 11. In: Langer, T. Nová ekonomická situace: výzva ke vzdělávání. Praha: Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, 2013. ISBN 978-80-904531-6-6.
[9] McLuhan, M. Jak porozumět médiím. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2409-9. S. 365.
[10] Zdroj: online, 20. 6. 2012, www.mpsv.cz/statistika
- Inteligentní růst zahrnující rozvoj ekonomiky založené na znalostech a inovacích.
- Udržitelný růst zahrnující podporu konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiky méně náročné na zdroje.
- Růst podporující začlenění, který má spočívat v rozvoji ekonomiky s vysokou zaměstnaností, jež se bude vyznačovat hospodářskou, sociální a územní soudržností.
- Zvýšení míry zaměstnanosti u osob ve věku 20-64 let ze současných 69 % na nejméně 75 %, mimo jiné prostřednictvím aktivnějšího zapojení žen, starších pracovníků a větší integrace migrujících pracovních sil.
- Zvýšení investic do výzkumu a vývoje na 3 % HDP (cíl převzatý z Lisabonské strategie) a zároveň vytvoření ukazatele, který by intenzitu výzkumu, vývoje a inovací odrážel.
- Snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 20 % oproti roku 1990 (popř. o 30 % při rozsáhlejších závazcích mezinárodních partnerů), zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie v konečné spotřebě energie na 20 % a zvýšení energetické účinnosti o 20 %.
- Snížení podílu dětí, které předčasně ukončily školní docházku z 15 % na 10 %, a zvýšení podílu osob ve věku 30-34 let s vysokoškolským vzděláním z 31 % na 40 %.
- Snížení počtu osob žijících pod hranicí chudoby (vymezené úrovní 60 % průměrného disponibilního příjmu v daném členském státě) o 25 %.[1]
- Iniciativa Inovace v Unii by měla mít za cíl přeorientovat politiku výzkumu, vývoje a inovací na výzvy, jimž naše společnost čelí, jako jsou změna klimatu, účinné nakládání se zdroji a energií, zdraví a demografické změny.
- Iniciativa Mládež v pohybu chce zlepšit výsledky a mezinárodní atraktivitu evropských vysokoškolských institucí a zvýšit celkovou kvalitu všech úrovní vzdělávání a odborné přípravy v EU, jež by spojovala vysokou úroveň a spravedlivý přístup, podporovat mobilitu studentů a stážistů a zlepšit situaci v oblasti zaměstnanosti mladých lidí.
- Digitální program pro Evropu by měl zajistit udržitelný hospodářský a sociální přínos jednotného digitálního trhu, založeného na rychlém a superrychlém internetu
a interoperabilních aplikacích, se širokopásmovým připojením pro všechny obyvatele do roku 2013, s přístupem k výrazně rychlejšímu internetu (nad 30 Mb/s) do roku 2020 a s nejméně polovinou evropských domácností s internetovým připojením rychlejším než 100 Mb/s. - Iniciativa Evropa méně náročná na zdroje má podpořit posun směrem ke společnosti méně náročné na zdroje a s nízkou produkcí uhlíku, jež využívá všechny zdroje účinným způsobem. Cílem je oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů a energií, snížit emise CO2, zvýšit konkurenceschopnost a podpořit větší energetickou bezpečnost.
- Průmyslová politika pro věk globalizace má přinést „moderní průmyslovou politiku, která bude podporovat podnikání, pomáhat průmyslu vypořádat se s těmito problémy a podporovat konkurenceschopnost primárních průmyslových odvětví, výroby a služeb v Evropě, jimž pomůže chopit se příležitostí nabízených globalizací a ekologickým hospodářstvím.
- Program pro nové dovednosti a pracovní místa by měl vytvořit podmínky pro modernizaci trhů práce se záměrem zvýšit zaměstnanost a zajistit udržitelnost našich sociálních modelů.
- Evropská platforma pro boj proti chudobě má zajistit hospodářskou, sociální a územní soudržnost za účelem zvyšování povědomí o základních právech osob, které se potýkají s chudobou a sociálním vyloučením, a uznávání těchto práv, aby mohly důstojně žít a aktivně se zapojovat do společnosti.[2]
- změny na trhu práce (ty jsou stále proměnlivější),
- rozhodování o lidském kapitálu (o investici vkládané do osobního vzdělávání) vyžaduje dlouhodobou perspektivu,
- prodlužuje se doba získávání kompetencí (kompetentnosti)
- zároveň s tím se ale zkracuje jejich životnost,
- poptávka po kvalifikacích není pevně určována technologiemi (zmizelo pevné řemeslné určení kvalifikací),
- přizpůsobení změnám je oboustranné – změnám technologickým se musí kvalifikace neustále přizpůsobovat, eventuálně i měnit.
- analýzy trendů a politik v oblasti zaměstnanosti
a vzdělávání, - výzkum kvality lidských zdrojů,
- podpora strategie rozvoje lidských zdrojů na národní
a krajské úrovni, - podpora poradenských služeb v resortu zaměstnanosti
i vzdělávání, - vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb v oblasti, standardů kvality, rozvojové audity kvality sociálních služeb,
- administrace a řízení projektů.