Svobodné ICT jako nástroj snižování nákladů na SW

8. 8. 2024
Štítky

Softwarové nástroje představují v mnohých organizacích nezanedbatelně vysokou nákladovou položku. Kromě samotného pořízení programů se jedná o následnou maintenance, tedy správu a podporu životního cyklu zakoupených programů.

V ní bývají zahrnuty aktualizace (ve formě minoritních updatů nebo přechodů na vyšší verze – tzv. upgrady). I bez předplacené podpory je však místy nutná investice do upgradů – zejména v souvislosti s vypršením podpory formou bezpečnostních aktualizací a vystavení se možnému riziku napadení počítače. Typickým příkladem jsou operační systémy – v institucích převládající rodina operačních systémů Microsoft Windows způsobila snadný návyk uživatelů na toto prostředí. Migrace na nový systém po zastaralosti stávajícího je tak často spojena s neochotou volit alternativní prostředí a uživatelé sahají po placeném upgrade.

Alternativy ke standardním komerčním produktům SW aplikací však existují (často diskutovány např. ve čtvrtletníku Open source & praxe: magazín o open-source softwaru a jeho využití v podnikání a vzdělávání.). A s rostoucí IT gramotností uživatelů, která je v pozitivní korelaci s rostoucím počtem vývojářů, může být pro mnohé organizace zajímavé uvažovat o kompletní migraci na tzv. svobodný software, tedy platformu založenou na volně dostupných programech bez nutnosti pořizování licencí a jejich následnou správu. Značné náklady migrace šetří u organizací s více počítačovými stanicemi. Může být také řešením „legalizace“ software a účinnou prevencí před neukázněnými zaměstnanci, kteří do PC svévolně instalují nelegální aplikace, čímž firmu vystavují potenciálním problémům. Licenční problematika a její řešení ve firemním i veřejném sektoru je blíže diskutována v publikacích B. Štědroně (2009, 2010).

Volně dostupný software, zpravidla distribuovaný v licenci open source (lze upravovat zdrojový kód) nebo freeware (blíže viz Štědroň, 2010), má své značné výhody. Kromě finanční úspory disponuje zpravidla širokou komunitou uživatelů, která v mnohých případech saturuje standardní help desk. Při jeho používání není třeba řešit aktualizace – všechny jsou zdarma, bezpečnostní díry jsou tak velmi rychle řešeny a uživatel se nemusí zabývat zastaráváním softwaru. Časté výtky zastánců komerčních SW produktů směřují do omezené funkcionality. V mnohých (a klíčových) aplikacích na bázi open source licence je však v současné době funkcionalita srovnatelná s top produkty komerčních producentů software.

Nevýhody svobodného SW však existují také a mnohým uživatelům mohou připadat jako zásadní. Především se jedná o jiné prostředí – narušení stereotypů může znamenat nechuť až odpor učit se novým věcem. Inovace proudící s novými aktualizacemi také často mění zažité grafické rozložení aplikací – zvykat si na nové uživatelské rozhraní tak uživatelé svobodného softwaru musí častěji než konvenční uživatelé s placenými produkty. Rovněž chybí zákaznická podpora – v případě problémů se SW neexistuje help desk, který by záležitost řešil po telefonu nebo e-mailu. Uživatel je tak odkázán na hledání řešení na diskusních fórech, kontaktováním vývojářů nebo zaplacením externí podpory, která k mnohým svobodným aplikacím bývá nabízena jako služba.

Příklady svobodných alternativ

Jako výchozí operační systém pro počítačové sestavy lze využít některou z linuxových distribucí. V závislosti na stáří počítače je možné vybrat i méně výpočetně náročná grafická prostředí (LXDE, Xfce), případně efektně zpracovaná a uživatelsky komfortní rozhraní (KDE, GNOME). Samotné distribuce se mezi sebou značně liší a správná volba je otázkou konzultace potřeb IS specialisty s managementem podniku. Serverově dobrá řešení (Debian Linux) nemusí vyhovovat na uživatelských stanicích, kde jsou preferovány intuitivnější distribuce (deriváty Ubuntu, LinuxMint, OpenSuse, Fedora).

Výhodou linuxových distribucí je kromě výše uvedených obecných výhod také množství předinstalovaného softwaru. Nechybí tak kancelářský balík LibreOffice (u některých distribucí ještě OpenOffice), který plnohodnotně nahrazuje Microsoft Office. Značně dynamický vývoj tohoto kancelářského balíku maximalizoval kompatibilitu napříč různými formáty tak, že i složitější operace (např. makra, kontingenční tabulky) nemají vliv na formátování dokumentu, případně je tento vliv minimální. LibreOffice navíc pracuje s mezinárodně uznávaným standardem ODF (Open Document Format), což přispívá k interoperabilitě výměny dokumentů uvnitř i vně organizace.

Grafické nástroje jsou řešeny jak pro běžné prohlížení různých formátů souborů, tak lze využít plně lokalizované aplikace pro pokročilejší grafické práce. Pro práci s rastrovými soubory je vhodným nástrojem GIMP, vektorové formáty lze editovat v Inkscape (oboje portováno i pro operační systémy rodiny Microsoft Windows) a vektorovým nástrojem disponuje i modul Draw kancelářského balíku LibreOffice. Multimédia jsou v rámci linuxových operačních systémů řešena prostřednictvím interoperabilních aplikací, ke kterým zpravidla není nutné instalovat ani další doplňkové kodeky. Mezi nejznámější patří Mplayer nebo VLC Player.

Vyjma běžně využívaných programů v četných organizacích vyvstávají potřeby specializovaného software. I zde existují alternativy, a to včetně náročných a sofistikovaných programů typu CAD nebo GIS, CRM a ERP.

 V případě, že uživatel nenajde alternativní aplikaci z oblasti svobodného softwaru, existuje řešení procesem virtualizace. Tato varianta umožní nainstalovat cizí operační systém uvnitř jednoho nativního tak, že lze provozovat více prostředí najednou. Vyhnout se virtualizaci, která zatěžuje výpočetní výkon počítače, je možno v unixových operačních systémech (typicky s Linuxem) prostřednictvím programu Wine, který umožní spouštět aplikace primárně určené pro Microsoft Windows. Svobodným softwarem tak mohou organizace nahradit placené produkty, což se nezbytně projeví na nákladech spojených s licenční politikou firmy.

 Autor: RNDr. Jakub Trojan, student LIGS University


Seznam použité literatury:

  1. Open source & praxe: magazín o open-source softwaru a jeho využití v podnikání a vzdělávání. Olomouc: Liberix, 2011-. ISSN 1804-8560. 4x ročně.
  2. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, xv, 199 s. ISBN 978-80-7357-555-7.
  3. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Open Source software ve veřejné správě a soukromém sektoru. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 124 s. ISBN 978-80-247-3047-9.