Problematika návykových látek
Článek se zabývá problematikou návykových látek, se kterými se stále častěji setkáváme v našich podnicích. Jedná se o látky, které nepříznivě působí na lidskou psychiku, schopnost ovládat nebo rozpoznávat.
Požití návykové látky je v České republice důvodem k ukončení pracovního poměru, k čemuž bohužel v současnosti nedochází z důvodu nedostatku potencionálních zaměstnanců.
S pádem socialismu a otevřením hranic došlo k rozšíření nabídky nejrůznějších návykových látek do všech oblastí našich životů. Můžeme se s nimi setkat v podobě alkoholu, psychotropních nebo omamných látek. Z důvodu ochrany zdraví a majetku je nutné v podnicích zavádět systematické kontroly zaměstnanců, které jsou také prevencí.
Současná platná legislativa České republiky potírá aplikaci jakýchkoli návykových látek nejen při výkonu zaměstnání. V praxi existují dva zásadní předpisy, které problematiku návykových látek řeší, a to Zákoník práce č. 262/2006 ve znění pozdějších novel a zákon č. 65/2017 Ochrana zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Oba předpisy, ale zejména zákon na Ochranu zdraví před škodlivými účinky, nabízí řešení přístupnosti k návykovým látkám a možnosti testování zaměstnanců. Zákon 65/2017
V současnosti se mnoho podniků řídí zejména tímto mnohem propracovanějším zákonem, oproti Zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Ve znění pozdějších novel, který v paragrafu 101 (provádění kontrol zaměstnanců na požití návykových látek), paragraf 103 nařizuje zaměstnavateli zakázat výkon práce při zjištění pozitivního výsledku a paragraf 106 nařizuje zaměstnanci zákaz konzumace návykových látek s ohledem na dodržování BOZP.
Dostupnost i cena návykových látek z nich učinila dokonalé a cenově přístupné prostředky. V dnešní době není problém získat jakoukoli návykovou látku za přijatelnou cenu. Závislost je zpravidla zejména zpočátku těžko odhalitelná, ale postupem času dochází u dotyčného zaměstnance k mnoha změnám v motorice i psychice (jedná se zpravidla o nemožnost chůze bez opírání o předměty, neschopnost souvislé komunikace, výrazná agresivita nebo naopak dobrá nálada, zejména výkyvy nálad).
Mezi nejčastěji požívané návykové látky v podnicích patří alkohol a cigarety. Přitom cigarety jsou mnoha podniky tolerovány, protože neovlivňují schopnosti zaměstnance řídit a orientovat se. Ovšem i tak jsou podniky nuceny činit opatření na ochranu zdraví zaměstnanců, zejména vyhlášením plošných zákazů kouření a vyhrazených prostorů pro kouření, zpravidla mimo výrobní prostory a bez účasti nekuřáckých zaměstnanců. Problematika konzumace alkoholu je rozsáhlejší. Česká republika patří mezi země s vysokou konzumací alkoholu. Alkohol ovlivňuje schopnost vnímat a řídit, tedy je nežádoucí. Zaměstnavatel je povinen provádět dechové zkoušky, respektive odeslat zaměstnance na krevní testy v případě podezření na požití alkoholu.
Zejména mladší věkové kategorie našich zaměstnanců experimentují s nejrůznějšími druhy drog. Bohužel si neuvědomují fakt, že se jedná o látky, kterým lze snadno a rychle propadnout. Jedná se o heroin, nejrůznější prášky na spaní, proti úzkostem, LSD nebo velice často užívanou marihuanu. U těchto látek je samozřejmě při dlouhodobé konzumaci závislost, která se projevuje velice nepřijemnými stavy, které jsou horší než před začátkem jejich užívání. Jejich diagnostika oproti alkoholu je mnohem obtížnější a projevuje se po delší době užívání.
Mnoho zaměstnavatelů tento problém aplikace návykových látek u svých zaměstnanců akceptuje, a dokonce tyto zaměstnance hájí. Přesto si podniky neuvědomují, že za netestování zaměstnanců a patřičného administrativního ošetření se vystavují nemalým finančním sankcím. Problematiku návykových látek nelze „schovat pod koberec“, ale musí se řešit. Nelze tolerovat návykové látky ani na pracovišti a ani v žádném podniku. Přesto mnoho podniků neprovádí testování na návykové látky ze dvou důvodů:
- Kamarádské vazby mezi nadřízeným a zaměstnancem (vše je dokonale maskováno). Tyto vazby jsou velice nebezpečné, zejména dojde-li k nějakému úrazu nebo dokonce smrti. V těchto případech manažeři nesou plnou vinu a bohužel platí, že v případě včasného propuštění závislého zaměstnance by jim jednak umožnili možnost léčby, ale hlavně by zamezili jejich úrazu nebo smrti (při předávkování nebo porušení pravidel BOZP).
- Nedostatek nových zaměstnanců (při nefunkčním náboru je ztráta každého zaměstnance nedozírná, proto se testování neprovádí vůbec). Netestování naopak podporuje konzumaci návykových látek, jelikož zaměstnanci jsou si vědomi beztrestnosti a navíc nebude ani ukončen jejich pracovní poměr.
V rámci prevence by mělo probíhat testování zaměstnanců často, čím častěji, tím lépe. Jednak tento fakt odradí zaměstnance a hlavně odhalí konzumenty těchto látek. Každý podnik má v rámci BOZP disponovat vypracovanými směrnicemi, které řeší testování zaměstnanců, bohužel malé a střední podniky v této oblasti značně pokulhávají. Vypracovaná směrnice musí řešit kdo provádí testování, jakými prostředky a samozřejmě ovšem musí být písemný záznam, který je vložen do osobního spisu testovaného zaměstnance, pro účely dalších kontrol, zejména Inspektorátu práce.
Možnosti testování jsou v současné době velice rozsáhlé, existuje mnoho testů na požití návykových látek, ať již testery, které rozeznají tyto látky ve slinách nebo dýchací přístroje na přítomnost alkoholu. U těchto testů je nutné sledovat jednak aspiraci, ale hlavně jejich certifikaci pro případ stížnosti zaměstnance, který by nesouhlasil s pozitivním výsledkem testu. Je ovšem nutné patřičné školení zaměstnanců, kteří budou provádět testování zaměstnanců a seznámení s jednotlivými možnostmi testování.
Bohužel nelze tuto problematiku podceňovat s ohledem na nárůst návykových látek, které se mezi zaměstnanci našich podniků vyskytují v nejrůznějších podobách a formách. Nemluvě o pracovních úrazech vzniklých po konzumaci návykových látek, které mnohdy mohou skončit i smrtí zaměstnance.
Autor: Mgr. Jan Soukup, MBA, student LIGS University