Model Excelence EFQM

Pokud chcete uplatnit nějaké metody z Change managementu, zkuste být prostě excelentní. Model EFQM představuje dnes nejnáročnější, ale současně i velmi dokonalý metodický materiál k rozvoji systému managementu ve světě.

Model Excelence EFQM, vycházející z evropského konceptu managementu kvality (TQM), je založen na kritériích hodnotících firmu komplexně z hlediska řízení pomocí politiky a strategie, přes organizaci, s orientací na lidské zdroje a procesy tak, aby byla uspokojena očekávání všech zájmových skupin (vlastníků, zaměstnanců, zákazníků, věřitelů a celé společnosti zastoupené státem).

Základní principy Excelence jsou definovány následujícím způsobem:

• Orientace na výsledky: Excelence je dosahováním takových výsledků, které vrcholně uspokojují všechny zainteresované strany.
• Zaměření na zákazníka: Excelence je vytvářením trvalé hodnoty pro zákazníky.
• Vůdcovství a stálost účelu: Excelence je inspirujícím vůdcovstvím odvozeným od vize a doprovázený stálostí účelu.
• Management prostřednictvím procesů a faktů: Excelence je řízením organizace prostřednictvím souboru systémů, procesů a faktů, které spolu souvisejí.
• Rozvoj a zapojení lidí: Excelence je maximalizací příspěvků zaměstnanců díky jejich rozvoji a zapojení.
• Neustálé učení se, inovace a zlepšování: Excelence je výzvou současnému stavu a efektivní změnou s využitím procesů učení se k tvorbě inovací a příležitostem ke zlepšování.
• Rozvoj partnerství: Excelence je rozvíjením a udržováním partnerství s přidanou hodnotou.
• Sociální odpovědnost: Excelence je aktivitami, které jdou daleko za rámec minimálních legislativních požadavků a kterými organizace usiluje o pochopení a uspokojování všech očekávání zainteresovaných stran ve společnosti.

Sebehodnocení prostřednictvím metody EFQM

Sebehodnocení je definováno jako: „všezahrnující systematický a pravidelný proces přezkoumávání činností organizace a jejích výsledků na bázi Modelu Excelence“.

Základním cílem sebehodnocení je odhalení silných stránek firmy a zejména pak příležitostí ke zlepšování. V tomto směru se tak podobá interním prověrkám (auditům) systému managementu jakosti v konceptu ISO.

Silné stránky vyjadřují to, co podnik dělá lépe než ostatní, kde dosahuje bez zvláštního vypětí sil lepších výsledků než konkurenti, nebo má úspěchy tam, kde je ostatní organizace neměly. Silné stránky je možno charakterizovat jako:

• Významné vlastnosti podniku a výrobků (služeb), které jsou jako významné vnímané a posuzované zákazníkem.
• Významné přednosti podniku, které nemohou být v krátké době napodobené a dosažitelné konkurencí.
• Přednosti, které zajišťují dlouhodobý rozvoj organizace.

Slabé stránky jsou negativní vnitřní podmínky, které mohou vést k nižší výkonnosti podniku. Může se jednat např. o absenci nezbytných zdrojů, schopností, neúměrné finanční zatížení, morálně zastaralé zařízení apod. Jsou to rizika, která mohou vést ke ztrátě konkurenceschopnosti organizace.

Přístupy a metody sebehodnocení:

Metod sebehodnocení je díky Evropské nadaci pro management jakosti několik druhů a liší se především svým přístupem k sebehodnocení, které mohou být dle podmínek organizací různé. Hlavní odlišnosti lze spatřit zejména v náročnosti na zdroje, dobu trvání, exaktnosti a objektivitě výsledků.

Stručné charakteristiky těchto metod jsou následující:

1. Metoda simulace Evropské ceny za jakost (EQA) – je považována za nejobjektivnější a současně je i nejnáročnější metodou sebehodnocení. Tato metoda je věrnou kopií postupu uchazečů o cenu EQA.
    
2. Metoda „pro forma“ – pro tuto poměrně vysoce objektivní metodu je charakteristické využívání předem vytvořených formulářů, přičemž každému kritériu EFQM Modelu Excelence je věnován jeden formulář.
    
3. Metoda maticového diagramu – je nejméně objektivní a přesnou metodou sebehodnocení, ale také je nejméně komplikovaná. Maticový diagram tvoří převážně devět sloupců (dle kritérií EFQM Modelu Excelence) o deseti řádcích, kde dosaženou úroveň tým posuzovatelů hodnotí známkami od jedné do desíti.
    
4. Metoda workshopu – vyžaduje aktivní roli a účast vrcholového vedení, a to jako jediná sebehodnotící metoda. Vrcholové vedení zde má totiž přímou zodpovědnost za vyhodnocení stavu organizace, sběr a vyhodnocení dat, proto se v této metodě doporučuje ještě přítomnost vycvičeného posuzovatele v pozici moderátora a rádce.
    
5. Metoda zapojení spolupracovníků – jedná se o zdrojově náročnou metodu využívající prvky zejména metody simulace Evropské ceny za jakost. Tato metoda zapojuje široké spektrum zaměstnanců organizace, je druhou nejnáročnější metodou na spotřebu času a na zdroje, ale současně je i druhou nejobjektivnější metodou.
    
6. Metoda dotazníková – má nejblíže k procesům interních auditů systému managementu jakosti a postup hodnocení je prakticky shodný s metodou maticového diagramu. Tato metoda vyžaduje ke svému zvládnutí nejméně náročný výcvik, avšak výsledky jsou spíše orientační a nemohou být bází pro externí benchmarking.
    

Chcete se dozvědět více o různých modelech či metodách využívaných v managementu? Toto vše a ještě více se můžete naučit při studiu MBA na LIGS University, kde nechybí specializace jako Strategický management, Mezinárodní marketing či E-Business. Více o programu se můžete dozvědět ZDE.

Autorka: Ing. Lencová Veronika, MBA
Lektorka a spisovatelka zabývající se výkonností firem (Lencovaveronika.cz)