Elektronizace českého zdravotnictví – aktiva a pasiva
Člověk, který dlouhodobě sleduje trendy v moderních technologiích, dobře ví, že jejich použití a rozvoj se nevyhýbá žádnému odvětví lidské činnosti. Zdravotnictví zažilo během posledních desetiletí prudký nárůst aplikace nejmodernějších technologických poznatků.
Ty se samozřejmě projevily především v oblasti zdravotní péče, zejména pak diagnostických metod i operačních postupů. Mnohá vyšetření se tak z oblasti nepříjemně invazivní dostala do zcela jiné kategorie, v oblasti operačních výkonů se zkrátilo nejen jejich trvání, ale také doba hospitalizace a potřebné rekonvalescence. Trochu jinou dynamiku však má využití moderních technologií v oblasti komunikace, klientského přístupu a řízení péče o zdraví.
Využití elektronických nástrojů i jinde než v ordinaci či na operačním sále do českého zdravotnictví proniká poznenáhlu. Jedná se především o modifikaci jinde dobře fungujících systémů (např. objednávání k lékaři, CRM moduly, předávání obrazových dat u zobrazovacích diagnostických metod). Více než polovina lékařů aktivně pracuje se softwarovým vybavením, které ulehčuje administrativní práci, a to jak při výkonu praxe, tak třeba i při vyúčtování péče zdravotním pojišťovnám.
Pasivní informace, aneb Neznáme cestu
V čem dosud vládnou rozpaky, je používání tzv. eHealth nástrojů, tedy zejména softwarových aplikací umožňujících sběr dat, jejich analýzu, komunikaci mezi jednotlivými účastníky systému i vhodné zacílení marketingových aktivit. V posledních dvou letech navíc rozvoji v této oblasti neprospěla aféra kolem elektronické zdravotní knížky IZIP a několika neúspěšných projektů, které se snažila implementovat státní administrativa. Účastníci letošního ročníku konference Internet ve státní správě a samosprávě si navíc mohli vyslechnout ze strany zástupců státních úřadů a institucí nepříliš potěšující slova o nutnosti přetvoření IT koncepcí, aniž by se dozvěděli strategii, taktiku, cíle a podrobnosti o praktické realizaci. Tento vývoj událostí je třeba jednoznačně zařadit mezi „pasivní“ informace, které vedou k dvěma cestám: rezignaci na systémový rozvoj a aplikaci do praktických oblastí, zejména do ekonomického řízení zdravotnictví a také k rozkolísání vývoje, nekompatibilitě nástrojů a určitému promrhání jejich potenciálu.
Aktivní využití, aneb Když se chce…
Existuje několik zajímavých podnětů a iniciativ, které vycházejí jak od poskytovatelů zdravotní péče, tak od zdravotních pojišťoven. Je to jednak rozvoj CRM modulů propojených s dalšími aplikacemi, které zvyšují racionalitu i komfort pohybu klienta po zdravotnickém systému. Příkladem budiž projekt eAmbulance, který spočívá v propojení odborných ambulancí nemocnic zřizovaných krajem Vysočina a dává klientům možnost online objednání k lékaři, který má pro „online pacienty“ vyhrazený čas, čímž se výrazně krátí čas „vysezený“ v čekárně a také se racionalizuje pracovní vytížení lékaře. Projekt je propojen také s asistenční službou zdravotní pojišťovny (v tomto případě OZP) jejíž operátoři mohou objednávat klienty napřímo, čímž jim ušetří mj. registrační formality.
Svébytným nástrojem je pak zdravotní knížka. Od nápadu ministryně Milady Emmerové, která v roce 2005 chtěla zavést papírové sešitky, kam by lékaři zapisovali různé údaje a které by pacienti nosili stále u sebe, přes zmíněný několikamiliardový projekt IZIP, který poslali do zapomnění především politické spory, až k opravdu fungujícím nástrojům online účtu pojištěnce (Karta života ZPMV, Vitakarta zdraví OZP, Karta mého srdce RBP) nebo ke kompletní agendě elektronické zdravotní pojišťovny (Vitakarta Online OZP). V rychlém nasazení a rozvoji těchto portálů a aplikací, v jejich rozšíření i do mobilních přístrojů lze spatřovat budoucnost elektronizace zdravotnictví. Kvůli malé produktivitě politické reprezentace nebude možná tak komplexní. Díky neustálé konfrontaci s potřebami klientů a s efektivitou využití dat však bude jistě klientsky přívětivá, relativně levná a pro všechny uživatele rozhodně praktická.
Autor: Mgr. Mario Böhme, student LIGS University